Kellyho kritérium (nebo také strategie či formula) bylo v roce 1956 Johnem Kelly původně publikováno v časopise Bell System Technical Journal jako nový systém řešící problematiku hluku při telefonování na dlouhé vzdálenosti. Zajímavá rovnice ale záhy oslovila i hráče a sázkaře, kteří se chytře chopili příležitosti jak maximalizovat zisk ze svých sázek. Kellyho kritérium je využitelné také v blackjacku.

Stručně řečeno jde o to najít co nejvýhodnější procento sázky našeho banku, při jehož vsazení se nám co nejvíce maximalizuje očekávaný zisk. Spolu s používáním Kellyho kritéria je ovšem nutné zvládat i počítání karet, je totiž třeba určit kurz na výhru a také její pravděpodobnost.

Kellyho rovnice pak zní f=(b*p-q)/b. Kde b je šance na výhru (u sportovních sázek vyjádřená jako kurz), p je pravděpodobnost výhry a q je pravděpodobnost prohry, nebo-li také nevýhry, a v našem případě blackjacku je rovná 1-p. F je pak optimální procento sázky z celkového banku.

Ukážeme si to na názorném případě. Dejme tomu, že pravděpodobnost výhry je 60%, tedy p=0,6, tudíž q=1-p=0,4. Pokud budeme uvažovat rovný kurz, tzn. 1:1, pak je b=1. A nám vychází (1*0,6-0,4)/1=0,2. Z toho plyne, že bude nejvýhodnější vsadit 20% našeho banku.

Zároveň je třeba říct, že Kellyho kritérium nám (stejně jako jiné herní systémy) nezaručí zisk. Zaručí nám pouze to, že pokud vyhrajeme, naše aktuální výhra bude co možná největší. Kellyho kritérium nezaručí ani to, že neprohrajeme. Zaručí ale to, že se zcela minimalizuje možnost ztratit úplně všechny peníze. I proto se používá i v businessu při realizováním různých obchodů.

Pokud se Kellyho kritérium používá správně a dlouhodobě, bylo zjištěno, že zvýší v dlouhodobém horizontu naše zisky z kasina až o 9 procent. Na druhou stranu je tu ovšem 33procentní možnost, že ztratíme už polovinu svého banku dříve, než ho zdvojnásobíme.